Únosnost základu na neodvodněném podloží
Při neodvodněných podmínkách je možné pro výpočet svislé únosnosti zvolit jeden z těchto postupů:
- standardní postup
- dle ČSN 731001 "Základová půda pod plošnými základy" schválené 8.6. 1987
- dle Indické normy IS:6403-1981 "Code of Practice for Determination of Bearing Capacity of Shallow Foundations" z roku 1981
- dle EC 7-1 (EN 1997-1:2003) "Navrhování geotechnických konstrukcí - Část 1: Obecná pravidla"
- dle národní přílohy dánské normy DS/EN 1997-1 DK NA:2013
- dle španělské normy CTE DB SE-C
- dle novozélandské normy B1/VM4
- dle ČSN 73 1004
Při zohlednění šikmé základové spáry (s vyjímkou španělské normy CTE DB SE-C) se používá navíc součinitelů podle Brinch - Hansena (viz standardní postup).
Při neodvodněných podmínkách proběhne v době výstavby pod plošným základem nejdříve okamžité sedání bez objemových změn, ale za smykových přetváření, a teprve po dokončení výstavby nastává primární a sekundární konsolidace a přetvoření zeminy. Při neodvodněných podmínkách se při stanovení pevnosti projeví vliv neutrálného napětí snížením její pevnosti. Pevnost zeminy vyjadřujeme v tomto případě pomocí totálních hodnot úhlu vnitřního tření φu a totální soudržnosti cu (tyto parametry je možné považovat za minimální pevnosti). V závislosti na stupni konsolidace se pohybuje hodnota totálního úhlu vnitřního tření φu od 0 do φef, totální soudržnost cu má vyšší hodotu než cef.
Vzhledem k tomu, že o neodvodněných podmínkách rozhoduje více vlivů (rychlost přitěžování, propustnost zeminy, stupeň nasycení a stupeň předkonsolidace zeminy), musí o použití totálních parametrů rozhodnout projektant podle konkrétní úlohy a zvážení všech okolností. Obecně lze však konstatovat, že pro zeminy jemnozrnné se zpravidla používají totální charakteristiky.