Vzpěr
V tomto rámu jsou nastavení, která se týkají posudku vzpěru tlačených dílců. Rám je rozdělen dle orientace vybočení na dvě části "Vzpěr v rovině" a "Vzpěr z roviny".
Vzpěr z roviny
Tato část je zaměřena na vlastnosti vybočení z roviny vazníku, tedy ve směru, kde stabilitu konstrukce zajišťuje prostorové ztužení. Nastavení zde umístěná tedy ovlivňují rozmístění podélných výztuh.
Pro "Horní pásnice" a "Dolní pásnice" (do kterých jsou zařazeny i hambalky) je možné zvolit, zda se mají podélné výztuhy bránící vybočení vkládat vždy ("Vkládat na všechny dílce") nebo pouze na dílce, které jsou namáhané tlakovými silami "Vytvářet pouze na tlačené dílce"). Následně je možné zvolit styl vkládání výztuh:
Výztuhy ve zvolené vzdálenosti |
|
Spojitá výztuha |
|
Automatický návrh výztuh |
|
U "Výplňových dílců" (diagonál a vnitřních svislic) je možné zapnout automatický návrh podélných výztuh. V rámci tohoto automatického návrhu program přidává na dílec výztuhy, pokud dílec nevyhovuje a zároveň je rozhodujícím namáháním vzpěr z roviny. Maximální počet výztuh na jednom dílci může být upraven uživatelem, výchozí hodnota je 4.
"Krajní svislice" jsou standardně považovány za obvodové dílce a sdílejí nastavení (způsob vkládání výztuh a vzdálenost mezi výztuhami) s horními pásnicemi. Pokud je zaškrtnuto nastavení "Navrhovat stejně jako výplňové dílce", je ke krajním svislicím přistupováno jako k diagonálám a vnitřním svislicím. V tomto režimu jsou pak výztuhy na krajních svislicích dány počtem, nikoliv vzdáleností.
Vzpěr v rovině
Vzpěr v rovině vazníku je směr vybočení, kde jsou vzpěrné charakteristiky dány tvarem vazníku a nelze je ovlivnit přidáním výztuh proti vybočení. Tato část umožňuje zadat součinitele, které se používají pro stanovení vzpěrné délky dílců při posudku. Součiniteli se při výpočtu násobí základní délka prvku, výsledkem pak je vzpěrná délka pro vybočení prvku v rovině vazníku. Tento postup nahrazuje přesný výpočet vzpěrných délek z inflexních bodů křivky průhybu, který není v podmínkách běžného statického programu realizovatelný. Z podstaty součinitelů plyne, že při zadané hodnotě 1,0 je vzpěrná délka rovna základní délce dílce či části dílce. Tato hodnota se používá především u dílců, jejichž připojení do konstrukce je blízké kloubovému. Použít ji však lze kdekoliv kromě přesahů a konzol jako relativně bezpečnou hodnotu. Hodnoty menší než 1,0 najdou využití v případech dílců a částí s výraznými koncovými momenty a vedou ke vzpěrné délce, která je kratší než základní délka. Může se jednat například o jednotlivá pole průběžných obvodových dílců s liniovým příčným zatížením, které zabraňuje rozdílné orientaci deformace v lichých a sudých polích. Hodnoty větší než 1,0 se používají hlavně v případě chybějícího nebo nedostatečného uložení v jednom z konců, výsledná vzpěrná délka je pak delší než základní délka. Typickým použitím jsou konzoly a přesahy. Součinitele se zadávají samostatně pro následující dílce či jejich části:
Diagonály a vnitřní svislice |
|
Vnitřní pole obvodových dílců včetně hambalku |
|
Přesahy - volné konce obvodových dílců |
|
Vrchní části krokví hambalkových konstrukcí bez podepření u hambalku |
|
Obvodové dílce vč. hambalků tvořící jedno pole |
|
Část "Vzpěr"